Tato část je nekompletní, bude postupně doplňována. Časem přibude i fotogalerie obce. Současný stav do roku 1953.
Z Obecní kroniky obce Starojická Lhota
Video z oslavy Vahalova pomníku
Tato kronika obsahuje 300 stran a jsou v ní záznamy od 13. století do roku 1925 ve stručném přehledu (str. 1-13) a podrobné každoroční záznamy od roku 1925 do roku 1966.
Začal psáti r. 1925 Rudolf Jevický správce školy.
Jméno obce:
Obec zdejší nazývala se Lhota, německy Katzendorf. O založení osady není bezpečných zpráv. Zajisté jest původ její týž jako u jiných Lhot. Vrchnost starojická, chtíc své panství co nejvíce zalidniti, povolala ve 13. století osadníky, jimž pozemky zdarma udělila, aby založili dědinu. Na jistou dobu jim udělila „ lhótu“, t.j. osvobodila od poplatků a robot. Na blízku vznikla ves německá „ Katzendorf“, která byla tvořená zvláštním statkem se svobodným dvorem, jejž roku 1429 držel Jan von Katzendorf. Později tento statek nabyla starojická vrchnost, načež obě osady splynuly v jednu. Odtud pochází podvojnost jména obce. V matrikách starojických je naše obec jmenována Lhota až do roku 1653, od té doby až do roku 1869 se objevuje jméno Katzendorf, někdy Lhota. Po ukončení světové války v roce 1918 zažádala obec o změnu jména. Ministerstvo žádosti vyhovělo v březnu 1921 a od té doby se obec nazývá Starojická Lhota.
Obec je vzdálena od Nového Jičína 8 km. Lhotou vedou dvě silnice: státní od Hranic ke Starému Jičínu a okresní od Hůrky k Palačovu. Obec je vystavena po obou březích potoka, který teče od východu k západu podél okresní a státní silnice. Rozloha katastrální činí 55 340 km².
Parcelace velkostatku starojického na Lhotsku započala 1910, kdy zdejší domkáři a rolníci vykoupili od velkostatku asi 40 ha rolí v ceně průměrně 1600 K/ha. Zbývající role byly vyvlastněny roku 1921. Tentokrát přišel 1 ha průměrně na 3000 Kč.
Ráz obce:
Stará, dřevěná stavení jsou jen dvě (č. 12 a 28). Stavení jsou obrácena štíty do vesnice a mezi staveními jsou zahrady. Vrchnosti až do roku 1910 patřila asi jedna třetina veškeré půdy.Panství starojické patřívalo hrabatům Seilernům asi od roku 1772 až do roku 1906, kdy část tohoto panství hrabě Seilern odprodal dr. Deymovi, hraběti ze Stříteže, na Lhotsku si ponechal jen les „Palesek“. Nejdéle si domy podržely rodiny: Pavlíkova č. 9 (fojtovi), Hegarova č.17, Manova č.19, Šustkova č.22, Vavřínova č.24 ( domy na dolním konci) a Kolenovská č.25.
Roboty: Domkáři museli pracovati 12 i více dní v roce, sedláci 3 dny v týdnu. Majitelé č.17 ( Hegarovi) museli konat 4 dny v týdnu pěší roboty. Největší robotu měl majitel největšího gruntu v obci č.32 ( dnes Ladislav Šustek), který musel pracovati 3 dny týdně s koňmi na panském. Fojtem byl vždy majitel č.9 ( Pavlík). Ten býval od roboty osvobozen, avšak musel dle potřeby dovážeti víno až z Rakous na Starý Jičín, robotníci museli pracovati až na Domoraci, kde se stavěla panská cesta.
Podrobnosti o světové válce lze dočísti ve školní kronice. Z legionářů prvý se navrátil v září 1919 František Šustek a v prosinci 1919 Josef Dorazil č.37. V lednu 1920 ing. František Vavřín, v červnu Josef Dorazil č.12 a v srpnu bratři Jan a Václav Horákovi. Na oslavu prohlášení Československé republiky byly zasazeny 13.dubna 1919 u Vahalova pomníku na křižovatce okresní se státní silnicí dvě pamětní lípy. Pod lípou (od fojtovy strany) byla uložena v láhvi památní listina (na levo stojící).
Kostel byl vystavěn v letech 1895-1896 nákladem 15 000 zlatých, vysvěcen byl 23.října 1898 proboštem dr. Pánkem z Olomouce. Nové zvony na věži za 581 K byly zavěšeny v srpnu 1908. Hřbitov byl zřízen v říjnu 1924 nákladem 21320 Kč a oltář od Hanla za 800 zlatých a slavnostně vysvěcen byl biskupem dr. Wiznarcinem 2.listopadu 1924. Od dubna 1922, kdy dlí zde na odpočinku zdejší rodák důstojný pán Karel Segeťa, konány jsou bohoslužby každodenně.
Škola samostatná byla zde zřízena roku 1788. Předtím žáci chodili až na Starý Jičín. Nejdříve se vyučovalo v nynějším čísle 18, od roku 1796 za školu sloužilo stavení č.26. Nynější budova byla vystavěna roku 1851. V roce 1920 zřízena byla při zdejší škole pobočka, která v říjnu 1924 proměněna byla na třídu definitivní s právní platností od 1.září 1923. Od tohoto dne jest tedy škola dvoutřídní.
Do roku 1810 připomínají se učitelé: Josef Beněk, Jan Staffa a Jan Josef Vavřín. Pak tu působili: Jan Vašát (1848-49), Jan Purmenský (1849-51), Josef Vyvlečka (1851-59), František Broš (1859-64), František Kulheim (1864-71), Jan Šindler ( 1871-91), Alois Klos (1891-92), Baltazar Křižan (1892-96), Rudolf Jevický (1896-1926). Působil na škole třicet let od roku 1896. V září 1926 byl jmenován dlouholetý správce zdejší školy řídícím učitelem v Olomouci-Hejčíně. V den národního svátku 28.října, kdy příroda byla oděna sněhovým rouchem, loučí se všichni občané se svým učitelem a doprovázejí ho s rodinou do Polomi k vlaku. Místo řídícího učitele je vypsáno a jmenováno je zemskou školní radou v Brně od 1.září 1927 Bohumír Šitavanc, rodem z Příbora. Předtím působil jako správce školy osm let v blízkých Janovicích, v Mniší a v Příboře. V srpnu 1941 se řídící školy B.Š. odstěhoval na nové působiště do Rožnova p. R. Po něm nastoupil Bohumil Bajer, rodem ze Štramberka, druhým učitelem zůstal Vítězslav Ševeček.
Zaměstnání obyvatelstva:
Obyvatelé zdejší zaměstnávají se rolnictvím. Mimo dva kováře není zde řemeslníků. Obchody a hostince jsou zde dva. Obyvatelé chovají 210 ks hovězího dobytka, 40 koní, kolem 160 vepřů. Včelařství se poslední léta rozmáhá. Je zde asi 60 úlů. Rovněž od války věnuje se větší péče sadařství. Je zde asi 2000 stromů peckovitých a asi 1000 stromů jadernatých. Četnická stanice byla založena v roce 1877. Roku 1912 byla přeložena do Německé Jesenice. V místě byla poštovna od roku 1903. Spravovala ji Sabina Jevická, choť správce školy.
Obecní knihovna:
Počátek spadá do roku 1902, kdy zde byl založen čtenářský spolek PŘEMYSL. Prvních 60 knih věnoval správce školy Rudolf Jevický. Nyní obecní knihovna čítá 352 svazky.
Spolky:
čtenářský spolek se rozešel roku 1908, kdy vstoupil v život hasičský sbor. Roku 1912 byl zřízen místní odbor Národní jednoty a v roce 1920 tělocvičná jednota OREL.
Pomník: na křižovatce obou silnic postaven byl roku 1884 pomník bratrancům Veverkovým. Podnětem k tomu byly 25-letá zdárná činnost místního kováře Jana Vahaly, který proslul mnoha vynálezy v oboru hospodářského nářadí. Jan Vahala, nar. 13.6.1830 na Kojetíně ve Mlýně Čerťáku a zemřel zde ve Lhotě dne 9.9.1894.
Obecní zastupitelstvo mívalo do roku 1919 vždy 9 členů. Od tohoto roku má však 12 členů. Prvním starostou byl Josef Lacina, majitel hostince čp.45. Úřadoval od roku 1850 do roku 1876. Po něm následovali Antonín Pavlík čp.9 v letech 1876-91, František Segeťa čp.3 v letech 1891-1901, František Šustek čp.6 v letech 1901-1904. Jan Rabel čp.57 v letech 1904-10, Ferdinand Pavlík čp.9 v letech 1910-19, Josef Hegar čp.17 1919-31. Chudinský fond byl založen 1908 se základním kapitálem 250 K. Hody bývaly vždy třetí neděli po sv.Václavu. Roku 1911 byly spojeny s místní poutí (čtvrtou neděli v srpnu). Aby se předešlo dvojímu vydání a hospodyňky by ušetřeny byly dvojí práce.
Počet domů a obyvatelstva:
V roce 1790 bylo 41 domů a 218 obyvatel
1834 51 338
1880 55 381
1900 60 373
1910 60 363
1921 62 397
1930 62 416
1950 80 354
V letech 1900-25 nebyl počet stavení nikdy úplný. Pisatel těchto řádků přišel do Lhoty roku 1896 a tehdy již zde nebylo čp.47. Tehdejší majitel Jan Segeťa zvaný Od lesa postavil si nové stavení vedle starého, v katastru vlčnovském, staré stavení zbořil a tím se čp.47 ztratilo. Roku 1919 vyhořelo dřevěné stavení čp.21 patřící Františku Horákovi a více zbudováno nebylo. 1925 koupila Jos. Šustková, rolnice čp.22 od Amalie Pleškové stavení čp.49 i s pozemky. Stavení dala zbořit v červenci 1925.
Život na zdejších silnicích do roku 1885:
Pokud nebylo dráhy ze Suchdolu do Nového Jičína a z Kojetína do Těšína, jezdívala z Polomi do Nového Jičína jičínská pošta ( lidem zvaná Stellwogen) a do Valašského Meziříčí valašská pošta. Pošty byly provázeny četníky. Osoby cestující na Valašsko projížděly zdejší osadou a byly mezi nimi mnohokráte osoby veleznámé. Připomínám zejména Františka Palackého a prof. Františka Bartoše, kteří se o svých cestách Lhotou výslovně zmínili. Na Valašsko bylo dopravováno Lhotou koloniální zboží do obchodů a do továren zase suroviny (křemen a sklo) a z Valašska zase voženo dříví a skelné výrobky. Okresní silnice k Palačovu byla stále plná povozů, proto 1877 vystavěl Jan Vavřín při silnici hostinec čp.24, ve kterém pak bývalo živo ve dne v noci. Po císařské zase voděni byli z Polska voli. Proto u hostince čp.45 byly veliké kůlny, které zaujímaly i prostory, kde stojí dnes stavení čp.56. Naši osadníci tehdy nechodívali na trhy, ale všechny své plodiny a výrobky odbyli ve zdejších hostincích. Svými povozy pomáhali dopravovat různé zboží z Polomi až na Vsetín neb Velkých Karlovic, odsud zas vozili prkna a různé sklené výrobky do Polomi. Kolem roku 1880 přestal tento život na státní silnici a v roce 1885 umlkl i na silnici okresní.
Vodní družstvo utvořilo se zde v roce 1923 za účelem odvodnění 84 ha mokrých pozemků. Téhož roku zřízena byla na pozemcích Jana Horáka čp.1 umělá pastvina pro dobytek Jana Horáka a jeho tchána Ferdinanda Pavlíka.
Rok 1925
V srpnu byla zakoupena Josefem Hegarem čp.17 nová mlátička s benzinovým motorem za 18 000 Kč. Jest to prvý motor ve Starojické Lhotě. Koncem srpna bylo započato s odvodňováním pozemků. Prvé bylo odvodněno pole patřící paní Marii Fabíkové, čp.45. Dne 15.září slavili výměnkáři z čp.19 František a Marie Manovi zlatou svatbu. Přítomno bylo 37 vnuků. Téhož dne oddával známý básník, rodák starojický a farář dp. Jaromír Pavlík své příbuzné Františku a Marii Dorazilovy z čp.10. Obřady všech těchto svateb konány byly ve zdejší kapli téhož dne. Dne 15.prosince byla sýpka. Kněz zdejší dostává ročně od obce 2m³ dřeva a 12 q uhlí. Mimo to občané nasbírají pro něho 8 q obilí a 6 q brambor. Sýpka tato konává se v prosinci. Letos poprvé žádal varhaník 2 q obilí a 2 q brambor a dostal je.
Rok 1926
Zima byla velmi mírná. Teprve v březnu nastala větší zima, takže polní práce začaly až v dubnu. Teplo se rychle stupňovalo, takže kolem 20.dubna ukazoval teploměr již 30°C. Na silnicích se vzmáhá doprava automobily a motocykly. Zvláště v sobotu odpoledne, o nedělích a svátcích bývá na silnicích až příliš rušno.
Rok 1927
Ceny potravin. Žito 1 q 260 Kč, pšenice 250 Kč, oves až 180 Kč, brambory 30 Kč, vepřové 1 kg živé váhy až 11 Kč. Máslo 1 kg 24 Kč, mléko 1 litr 1,6 Kč. V květnu zemřel rolník Karel Segeťa, otec zdejšího katechety. 16. října konaly se v republice volby do obecních zastupitelstev. V naší obci byly podány dvě kandidátní listiny: republikánské strany zemědělského lidu a čs. strany lidové. Republikánská strana obdržela 86 hlasů – 6 mandátů, strana lidová 99 hlasů – 6 mandátů. Obecní zastupitelstvo zdejší obce čítá 22 členů a zvoleni jsou za stranu republikánskou členové: Horák Jan čp.1, Šustek Isidor čp.32, Horák František čp.18, Pavlík Ferdinand čp.9, Vavřín Boh. Čp.24, Pavlík Josef čp.4. Náhradníci: Segeťa František čp.2, Pavlík Josef čp.11, Dorazil Alois čp.33. Za stranu lidovou jsou zvoleni: Glogar František čp. 27, Beněk František čp.20, Rábel Jan čp.57, Hegar Josef. Čp.17, Hypel Bonifác čp.26, Horák Jan čp.59. Náhradníci: Segeťa Jiří čp.8, Segeťa Josef čp.42, Šustek Bohumil, rolnický syn čp.6. Při volbě konané 30.10. zvolen starostou dosavadní starosta Josef Hegar, náměstkem Ferdinand Pavlík, radními František Horák čp.18 a Jan Rábel čp.57.
Rok 1928
Je rokem oslav 10. výročí vzniku samostatné republiky čs. Také naše obec byla místem velikých oslav pořádaných dne 15.7. čs. Obcí legionářskou, jednotou z Nového Jičína. Při této oslavě byla odhalena pamětní deska legionáři Eduardu Segeťovi na jeho rodném domu čp.8. Eduard Segeťa, syn rolníka Jana Segeti narodil se 18.3.1880 ve zdejší obci a byl zaměstnáním kovářem. Ve světové válce jako rakouský voják byl Rusy zajat a tam jako uvědomělý Čech bojoval za svobodu svého národa / v dobrovol. vojskuruských legiích). V bitce s bolševiky v Rusku padl dne 16.7.1918 u vsi Golovina a pohřben je u stanice Bogadinske na Sibiři. Pamětní deska ze švédské žuly byla darována legionáři Jednoty čs. obce legionářské v Novém Jičíně. Slavnosti odhalení desky bylo přítomno asi 1500 obyvatel z dalekého okolí.
Rok 1929
Začíná krutou zimou jaké není pamětníka. Poslední taková zima byla v roce 1775. V naší obci bylo až -35°C. V některých krajích republiky až -43°C. Mnohé vesnice jsou závějemi odloučeny od komunikací. Zvěř krutou zimou hyne. Hladová přichází ve dne až pod okna domků. Také lidé nemají dostatek paliva, trpí zimou, voda v pumpách zamrzává, zdi domů úplně promrzávají, ve sklepích zásoby brambor a řepy zmrzají, mrzne inkoust přes den dětem ve škole. Ministerstvo školství nařizuje přerušení vyučování na všech školách až do konce února. Po kruté zimě nastává parné léto. V červenci jsou vedra do 40°C. 13.května strhl se nad obcí prudký liják spojený s průtrží mračen, že v půl hodině se potok vylil až na obecní cestu u školy čp.10 a 14. tak velké povodně není v naší obci pamětníka. Pšenice prodává se na trhu za 150-180 Kč, žito 120-160 Kč, mléko 1 litr za 1,60, máslo 5-6 Kč za čtvrtku. Usnesením valné hromady všech občanů konečně rozhodnuto postaviti novou školní budovu, jež by vyhovovala dnešním požadavkům. Dosavadní stará škola byla postavena v roce 1852, má jednu učírnu, vlhké přízemní místnosti jsou zamořeny hubkou, škola stojí 2m od potoka. Nová školní budova má býti na pozemku Fedinanda Pavlíka čp.9, na sever od kostela. tento pozemek ve výměře 1,5 měřice byl koupen záměnou za obecní pozemek o 3 mírách. dle projektu architekta Vahaly z Prahy bude nová škola o jednom poschodí, s vedlejším přízemním domkem pro byty učitelů. Ve školní budově bude tělocvična, kabinet, školní kuchyně a obecní a školní kancelář. Od 24.6. je v obci telefonní hovorna, která je umístěna ve školní kanceláři. Pořizovací náklad 5 200 Kč byl zaplacen místními občany darováním honového za léta 1929 a 1930. v tomto roce se narodilo 7 dětí, zemřely 2 děti a 4 ženy. Byly sehrány tři divadelní představení a pořádáno 8 tanečních zábav a 2 výlety. Na horním konci u čp.40 byla zřízena betonová nádržka pro vodu k hasičským účelům pro případ požárů v okolí nákladem 2 500 Kč.
Rok 1930
Dne 7.3. oslavuje národ 80.narozeniny milovaného prezidenta a tvůrce republiky T.G.Masaryka. všichni občané vzpomínají jeho velikého díla a důstojnými oslavami prokazují úctu a vděčnost svému osvoboditeli. Dne 2.12. se koná druhé sčítání lidu. Ve zdejší obci byla zapsána 62 domovní čísla a napočteno 416 obyvatel.
Rok 1931
je rokem hospodářské krize. Je nedostatek slámy, sena a ovsa. Tím ceny hovězího dobytka klesají až na 3 Kč za 1 kg živé váhy. Starší krávy byly prodávány i za 300-400 Kč. Dne 4.6. vypukl požár u Hegarů čp. 17. Byla zničena kůlna s mlátičkou a traktorem, chlév a vepřín. 14.6. se vzdává úřadu starosty Josef Hegar, jenž zastával tento úřad od roku 1919. Dne 19.6. byl zvolen starostou František Glogar čp.27. K hasičským účelům pro případ požáru byly v obci zřízeny dvě betonové nádrže u čp.40 pro horní část vesnice, proti čp.18 pro dolní konec, obě nákladem 4 000 Kč. Dne 8.8. zemřel náměstek starosty Ferdinand Pavlík čp.9, bývalý starosta a předseda místní školní rady 1910-1919. Za náměstka starosty zvolen po zemřelém radní František Horák čp.18. Stavba školy byla po několika změnách zadána fě J.Komrska, staviteli z Olomouce. Se stavbou bylo započato ihned, aby do zimy byly provedeny základy, sklepy a aby všechny práce byly dokončeny do prázdnin 1932. Dne 1.11. byl zvolen starostou Jindřich Segeťa, rolník čp.8, náměstkem starosty Jan Horák čp. 18. V tomto roce se narodilo 7 dětí, zemřelo 5 dospělých: Marie Šustková čp. 18, Ferdinand Pavlík, rolník čp.9, Robert Man, rolník čp.19, Viktor Šustek čp. 22 a Jan Šnajdar, výměnkář čp.34.
Rok 1932
S novostavbou školy bylo pokračováno, takže v říjnu 1932 předal stavitel Komrska budovu k užívání. Při stavbě byli zaměstnáni místní dělníci, tesaři za vedení místního vesnického políra Jana Horáka čp. 59. Kolem školy je zahrada 20 a. Osazení a úpravu školní zahrady provedl na vlastní náklad řídící učitel Boh. Šitavanc s chotí. K úhradě stavebních nákladů školy prodala obec starou školu za 48 000 Kč místnímu rodáku, teď obchodníku v Krásném Poli Antonínu Heraltovi a 21 mír obecních pozemků místním občanům za průměrnou cenu 3 000 Kč za měřici. V tomto roce obdržela obec k částečné úhradě novostavby školy zemskou podporu 10 000 Kč a státní 30 000 Kč.
Rok 1933
Slavnost svěcení a otevření nové školní budovy dne 11.6.1933 zůstane občanům dlouho v paměti. Po slavných bohoslužbách ve zdejším kostele vykonal osvěcení školy a darování dvou křížů do učeben zdejší rodák a místní katecheta P. Karel Segeťa za účasti školních dětí, občanů a četných hostí. Po církevních obřadech zahájil v deset hodin starosta obce pan Jindřich Segeťa slavnost otevření školy. Z tribuny postavené před školní budovou uvítal jako hlavního řečníka pana inspektora státních menšinových škol Karla Šitavance z Olomouce a další hodnostáře, jako poslance, starosty okolních obcí, ředitele měšťanských škol. Po ukončení proslovu odevzdal pan starosta klíče školy řídícímu učiteli Boh. Šitavancovi. Po přednesu děkovné básně zazpívali všichni přítomní národní hymny. Potom si všichni prohlédli školní budovu a výstavu žákovských chlapeckých i dívčích školních prací. Po společném obědě ve dvě hodiny se seřadil průvod žactva a mládeže u hostince pana Karla Vaculy a průvod se odebral s hudbou na výletiště. Na hřišti předvedli prostná s hudbou, tance a skupinové hry. Hudba koncertovala až do večera, obecenstvo se bavilo různými atrakcemi. Slavnost za dnešní hospodářské krize se finančně velmi zdařila. Čistý výtěžek 1619 Kč odvedlo obecní zastupitelstvo správě školy na zakoupení školních potřeb.
22.4. byly instalovány na kostele věžní hodiny. Náklad 9 579 Kč. Bylo uhrazeno sbírkou v obci. Ještě jedna slavnost oživila naši obec. Místní hasičský sbor oslavoval 23.7. své 25.výročí založení. V tomto roce se narodilo 10 dětí a bylo 10 pohřbů. Pořádaly se čtyři divadelní představení a dvě přednášky.
Rok 1934
V září vyrostlo v lese tolik hřibů, že se na trhu prodával 1 kg po 50 hal. Celková situace zůstává dosud v krizi. V květnu vzpomíná národ 50. výročí úmrtí Bedřicha Smetany, 30. výročí smrti Antonína Dvořáka, 15. výročí nešťastné smrti M.R. Štefánika a 500. výročí bitvy u Lipan. 1.7. oslavoval 25leté kněžství páter Karel Segeťa. V prosinci vzpomíná český národ sté výročí naší české hymny. Než se stala tato píseň majetkem národa, zpívali ji jako vložku ve hře Fidlovačka, jež byla poprvé sehrána ve Stavovském divadle v Praze 21.12.1834. Stala se písní odboje. Dne 28.října 1918 zahřměla ulicemi a stala se naší národní hymnou. Představuje nám píseň naší republiky a naší národní samostatnosti. 24.5. konala se v Praze v historickém Vladislavském sále volba prezidenta čs. republiky. Za velké většiny byl počtvrté opět zvolen dosavadní prezident T.G. Masaryk. Průběh volby byl vysílán rozhlasem.
V naší obci se během roku narodily 4 děti, bylo 8 pohřbů. Mezi jinými zemřel zdejší rodák ing. Vavřín, vrchní technický komisař u ředitelství státních drah v Brně. Byl v obci majitelem větší hospodářské usedlosti se 160 měřicemi pozemků, obecním stavením čp. 24 a hostincem čp. 49. Za světové války byl zajat v Rusku, kde počátkem roku 1918 přihlásil se do čs. legie. Ježto náhle zemřel bez závěti, jeho majetek byl rozdělen mezi nejbližší příbuzné, polovice sestře Emilii Pavlíkové čp. 9 a druhá polovina opětně po pětině 5 dětem po zemřelém bratru Robertu Vavřínovi z čp. 23.
Rok 1935
Největší událost se dostavila na sklonku roku. Bylo to odstoupení pana prezidenta T. G. Masaryka a volba nového prezidenta. Pan prezident Masaryk se vzdal úřadu pro vysoké stáří, bude mu 86 roků. Zprávu o odstoupení prezidenta přijal každý Čechoslovák s pohnutím. V památný den dne 15.12.1935 v historickém Vladislavském sále na Hradčanech byl zvolen druhým prezidentem čs. republiky dr. E. Beneš, dosavadní ministr zahraničních věcí.
Rok 1936
Hospodářskou krizí našeho státu zadlužilo se mnoho obcí, takže další hospodaření v těchto obcích bez pomoci nebylo možné. Naší obci zůstává veliký nedoplatek účtů za výstavbu školy u stavitele Komrsky v Olomouci v částce 230 000 Kč. Obec tím finančně trpí, věřitelé úrokují tento nedoplatek 8% a dluh z prodlení se tím stále zvyšuje. Z těchto důvodů byla obec nucena prodat část obecních pozemků ve výměře 26 měřic s výtěžkem 104 617 Kč, čímž bylo zaplacena část nedoplatků. Tyto pozemky se prodaly dražbou. V tomto roce přibyly dva obytné domky, čp. 73 Antonína Šindlera a čp. 74 Izidora Hypla, zaměstnance v továrně Baťa. V obci bylo zakoupeno první osobní auto, jehož majitelem je rolník Antonín Pavlík čp. 9.
Rok 1937
Dne 6.6. po společných poradách občanů usneslo se obecní zastupitelstvo na elektrizaci obce a schválilo smlouvu o elektrizaci s SME. Potřebný stavební náklad uhradí sami občané, pokud jde o hlavní vedení – zájemci dle daňové základny svými příspěvky. Závazný odběr cenných papírů a akcií převezme obec. Transformátor postaven za čp. 61 v poli u okresní silnice.
V úterý 14.9.1937 zapadl smutek do všech měst a vesnic ČSR. Celým světem nese rádio truchlivou zvěst, že odešel veliký člověk, veliký Evropan, největší Čechoslovák. Ve 3.29 hodin na zámku v Lánech dotlouklo srdce 87-letému prvnímu prezidentu a zakladateli čs. státu, osvoboditeli čs. národa, T.G.Masarykovi. V pátek večer 17. září byla rakev prezidenta převezena z Lán na Hradčany a tam vystavena veřejnosti ve smutečně vyzdobené Plečnikově síni až do dne pohřbu. Statisíce lidí přešlo v ty dny kolem jeho rakve , aby takto uctilo jeho věčnou památku. Úterý 21. září byl dnem pohřbu. Tam od časných ranních hodin hořela světla na všech ulicích, smutečně vyzdobených. Lidé jimi proudili a obsazovali místa na okrajích chodníků, kudy se měl ubírat smuteční průvod. Nad rakví, zahalenou státní vlajkou, promluvil prezident Beneš. Pohřební průvod, rázu vojenského, se ubíral z Hradu přes Mánesův most, přes Staroměstské náměstí kolem Národního divadla přes Václavské náměstí k Wilsonovu nádraží, kde před rakví prvního nejvyššího velitele defilovalo vojsko a stará Masarykova armáda – 20 000 legionářů. Za rakví, vezenou na dělové lafetě, kráčel syn zesnulého, vyslanec Jan Masaryk, dva vnuci, pak sám prezident Beneš. Za ním zástupci 26 cizích států, členové čsl. vlády a Národního shromáždění, vyslanci nejvyšších úřadů všech měst, generálové, důstojníci, legionáři a vojsko. Celý průvod byl sledován v naprostém tichu statisíci lidmi, kteří na tento den z celé republiky sjeli se do Prahy. Z Wilsonova nádraží byly ostatky zesnulého převezeny vlakem do Lán. Tam na tichém hřbitůvku, kde si přál odpočívat po boku své zemřelé choti Charloty, bylo uloženo do hrobu tělo T.G.Masaryka.
V naší obci školní mládež uctila památku zesnulého prezidenta v pátek 17. září smuteční slavností ve školní tělocvičně. Po celý smuteční týden byly vyvěšeny černé prapory na škole, kostele, hasičském skladišti a na domech č 9, 45 a 49. V pondělí 20. září večer po hasičské smuteční schůzi, kde před smutečně upravenou bustou prezidenta Osvoboditele všichni členové stojíce vyslechli proslov starosty obce a zazpívali státní hymnu. Hluboký zármutek, který padl na všechen národ, proměnil se v tvrdou a odhodlanou vůli zachovat jeho odkaz, Československou republiku.
O vánocích tohoto roku téměř ze všech oken zářilo elektrické světlo. Brzy se jevil v obci přírustek radiopřijímačů dovršením 15 radiokoncesí. Občané nechtěli, aby naše obec se zařadila v tomto směru k posledním.
Rok 1938
V dubnu je v obci, čp. 53 zřízena sběrna mléka pro ústřední mlékárnu v Moravské Ostravě. Sběrna vykazuje denně až 300 l mléka.
Pravděpodobně 1. Mlékařské družstvo na Moravě bylo založeno právě v naší obci roku 1891. Spolu s Mlékařským družstvem v Paloníně, založeném roku 1893, zásobovala tato družstva mlékem Vídeň, hlavní město Rakouské říše. Ve Starojické Lhotě byla zavedena výroba sýrů „švýcar“. Zakladatel: Lichtblau, jeho pokračovatelem se stal pan František Horák, který tu pracoval samostatně po absolvování tříměsíčního sýrařského kursu v rakouském Salzburku.
Ustavující valná hromada Mlékařského družstva ve Lhotě se koná ve Lhotě dne 16.srpna 1891. Přítomno bylo 33 členů:
František Segeťa, čp. 3 představitel / funkcionář družstva
Jan Vavřín, čp. 24 představitel / funkcionář družstva
Karel Segeťa, čp. 8 představitel / funkcionář družstva
Jan Šindler, čp. 53 představitel / funkcionář družstva
J.Vahalík, Fr. Shenk, Fr. Drexler, Jan Dorazil, Ignác Bajer, Ant. Vašina, F. Konečný, Karel Vahala, Jos. Žemla, Ant. Bubík, Jos. rosa, Jan Bajer, Rud. Gebauer, fr. David, Lud. Segeťa, Fr. Šnajdar, Jos. Dorazil, K.Segeťa, Fr. Krutilek, Josef Segeťa, Jan Vahalík, Jan Staněk, Jos. Veverka, Ant. glogar, Josef Bajer, Ant. Horák, Fr. Vahal, Augustin Heralt, F. Vyškovský.
Družstvení mlékárna ve Lhotě byla od začátku spravována týmiž funkcionáři až do roku 1901. V červnu 1897 se valná hromada usnesla na likvidaci ( v družstvě byly zjištěny ztráty ). Zlikvidováno bylo však až 9. září 1908.
19. března prožil svět velké vzrušení. Německo překvapivě obsadilo Rakousko, které se stalo součástí německé říše. 21. května prožívala vážné chvíle i naše republika. Vojsko čs. armády obsadilo přes noc státní hranice, jež jsou také dobře opevněny, aby je bránilo proti tajeně připravovanému překvapení ze strany Německa.
Starostou byl zvolen opět dosavadní p. Jindřich Segeťa, rolník čp. 8 a náměstkem rolník Jan Horák, čp. 1. Radními Boh. Vavřín čp. 24, Leopold Adamčík čp. 38. Ostatní členové obecního zastupitelstva: Jos. Horník čp. 4, Jan Rabel čp. 57, A.Dorazil. čp. 33, Izidor Šustek čp. 32, Boh. Šustek čp. 6, Bedř. Šustek čp. 22, Ant. Pavlík čp. 9, Ed. Vyškovský čp. 16.
V červnu propukla dobytčí nemoc – slintavka a kulhavka. Ochranným opatřením a očkováním dobytka čelilo se těžší zkáze. V září začíná mezinárodní politické napětí. 23.9. byla vyhlášena mobilizace čs. branné moci. Republika je ve válečném stavu. Nařízení o evidování koní a vozidel, o přípravách ČPO a zatemnění obce vzrušuje občany klidné vesnice.
1. října začíná obsazovat německé vojsko dle mnichovského usnesení naše území bez boje. Je nařízena demobilizace čs. armády 4.10. podává vláda gen. Syrového demisi. Prezident jmenuje novou vládu v čele opět s gen. Syrovým a a zahr. ministrem Chvalkovským. 5. října ostupuje prezident Beneš a 20. října opouští ČSR. Od 1. do 10. října obsazuje německé vojsko sudetské území až po stanovenou demarkační čáru.
Všechny obce novojického okresu vyjma Veřovic, Mořkova, Hostašovic a části Hodslavic byly pojaty do tohoto území a obsazeny německým vojskem. Čs. vojsko pochoduje naší obcí směrem k Palačovu do Poruby v pondělí 10. října o 10. hod. dopoledne a za hodinu na to postupují německé motorizované oddíly do Palačova k demarkační čáře. Nařízením jsou odstraněny obecní tabule s názvem obce a nahrazeny novými žlutými s černým nápisem KATZENDORF. Jsou odstraňovány české nápisy a všechny české vyhlášky a nové vyhlášky a přípisy jsou úřady zasílány jen v německém jazyce. Po třech týdnech byl zbaven úřadu starosty Jindřich Segeťa a jmenován Bürgermeistrem v naší obci obuvník německé národnosti Arnošt Schindler z čp. 74, rodem z Polouvsí. Někteří žáci a žákyně, kteří chodili do státní měsťanské školy v Heřmanicích, docházejí přes demarkační čáru do Hustopeč, kam se tato škola přestěhovala.
Dne 23. listopadu oznamuje Čs. rozhlas ( večer ), že dohodou v Berlíně byla určena hranice, a tím ze záboru propuštěno více obcí a vráceno území druhé republiky. Mezi těmito obcemi byla i naše obec Starojická Lhota a státní hranicí stanovena státní silnice. Po vyhlášení této zprávy se přestěhoval Bürgermeister Schindler do své rodné obce Polouvsí, odkud se později usídlil v domku čp. 47 stolaře Fr. Pavlíka, když se tento ostěhoval s rodinou a se vším stolařským zařízením do čp. 24 Bohumila Vavřína. V domu čp.74 ( A.Schindlera ) si zařídil Boh. Glogar obchod se smíšeným zbožím. Část obchodního zařízení tam přestěhoval z domu svého otce, obchodníka B.Glogara čp. 61.
24. listopadu vládla v obci sváteční nálada – převzetí obce čs. úřady. Starosta Jindřich Segeťa slavnostně uveden v úřad. 19. listopadu schválena autonomie Slovenska a Karpatské Rusi. 30.11. zvolen NS prezidentem dr. Emil Hácha, bývalý prezident nejvyššího soudu.
Rok 1939
V tomto roce prožíváme významné události našeho státu. Slovensko odtrženo od Čech a Moravy. Prohlášeno samostatným státem pod ochranou říše. Následujícího dne byla zrušena čs. republika. Vyhlášen Protektorát Čechy a Morava jako součást německé říše. Tohoto dne obsadila německá vojska všechna města a odzbrojila čs. armádu. do čela státu je jmenován říšským kancléřem říšský protektor Neurath. Všechny politické strany jsou zrušeny. Mezinárodní napětí se přiostřuje. 1.9. překročuje něm. vojsko polské hranice a nezadržitelně postupuje do vnitrozemí. Anglie a Francie vypovídá Německu válku.
Aby se předešlo hromadění zásob občany, vydala vláda s platností od 1.10. odběrní lístky na mýdlo a potraviny. Vydávají se jednou měsíčně pro každou osobu s předepsanou týdenní kvótou: 40 dkg cukru, 20 dkg tuku, 125 dkg chleba a denně 1/4l mléka.
V tomto roce bylo narozeno v obci 6 dětí, zemřelo 12 lidí, mezi nimi Fr. Kolenovský čp. 25, M.Vavřínová čp.23, Fr. Glogar ml., náčelník místního hasičského sboru.
Výnosem okresního úřadu ve Valašském Meziříčí ze dne 9.11.1940 byla obecní kronika uložena na okresním úřadě ve Valašském Meziříčí a vrácena až po opětném nabytí svobody.
S dalšími zápisy započato až v roce 1948. Jsou kusé, čerpá se pouze ze vzpomínek.
Po studentských demonstracích r.1939 uzavřeli Němci všechny české vysoké školy. 9 studentů bylo bez soudu zastřeleno, tisíce dalších posláno do koncentračních táborů, mezi nimi i zdejší rodák Karel Segeťa čp.42, který byl celkem 37 měsíců v koncentračním táboře Oranienburg u Berlína.
Rok 1941
Nařízeno zaplombování odstředivek mléka a máselnic, i domovních šrotovníků. školní a obecní knihovna po revizi zapečetěna. Tzv. závadné knihy jsme rozdali soukromníkům do úschovy, aby nebyly zničeny. V obecné škole se vyučovalo němčině, ač učitelé sami německy neuměli. Stále vydávány zuřivé výnosy proti Židům, soukromý styk s nimi zakázán. Ve zdejší obci není nyní žádný Žid či míšenec. V srpnu odstěhoval se do Rožnova řídící učitel Boh. Šitavanc. Po něm nastoupil p. Boh. Bajer, druhým učitelem zůstal p. Vít Ševeček.
Po 22.6.. kdy vyhlásilo Německo válku Rusku, začíná hromadné zatýkání a popravy. Od 1.10. zavedeny tabačenky.
Rok 1942
Německá armáda sice ještě vítězně postupuje, ale začalo se mu nedostávat válečného materiálu, proto začíná přísné rekvírování kovů. Byly odebrány kostelní zvony. Ponechali jen umíráček. Když naposledy vyzváněly, mnohý zaplakal. V úředních schůzích nařízen pozdrav Heil Hitler ! Veřejní zaměstnanci i kněží byli voláni ke zkouškám z němčiny, ale ze zdejších mimo jednoho četníka nebyl žádný uznán „bestanden“.
Po atentátu na protektora R. Heydricha dne 29.5. nastala nejkrutější perzekuce našeho národa. Hromadné popravy celých rodin, vyvraždění a vypálení Lidic a Ležáků. Přísné domovní prohlídky. Ve zdejší obci byla prohlídka dne 11. června ve 3 hodiny ráno. Vojsko obklíčilo obec, vojáci prohledávají důkladně každý dům, zjišťují, zda jsou všichni řádně policejně hlášeni. O šesté hodině přišli náhle ještě tři muži z gestapa a hledali u zdejšího duchovního správce zbraně.
Rok 1943
Pro nedostatek topiva často přerušeno vyučování. Protože se v Německu projevuje katastrofální nedostatek pracovních sil, nařizují úřady, kdo a kam musí nastoupit na práci. Z naší obce byli posláni do říše p. Boh. Bajer, řídící školy, ženatý, Jan Horák čp. 59, abiturien gymnázia, svobodný, Václav Škrabák a Vojtěch Škrabák čp. 46, nar. 1922, Ant. Kolenovský, ženatý, Žofie Horáková čp. 59, Zdeňka Segeťová čp. 62, Marie Škrabáková čp. 46 a další. Téměř všichni museli v Německu zůstat až do skončení války. Poněvadž vzdor přísným trestům stále se poslouchal zahraniční rozhlas, bylo nařízeno z radiových přístrojů vyjmout tzv. krátké vlny. Dodávky byly neúnosné, proto kvetl černý obchod. Vajíčko 7 K, máslo 1 kg 400, slanina 1 kg až 1 000 K, husa 2 000 K a prase 20 000 korun. Z veřejných služeb museli být odstraněni legionáři a nad těmi, kdo byl za 1. svět. války v Rusku, byl přísný dozor. Pomníky na osvobození odstraněny. V domě čp. 8 odstraněna pamětní deska padlému legionáři Ed.Segeťovi.
Rok 1944
Vyučování přerušováno pro nedostatek paliva. Likéry, příliš drahé na příděl, občané si pálili různé kořalky sami, z cukru a ze rži. Po zahájení ofensiv proti Německu přelétávaly nad Lhotou silné svazy amerických a anglických letadel. Obvykle mezi 10-12 hodinou dopoledne. v tomto roce jsme zažili v obci několik vzrušujících událostí. Na udání anonyma přijelo gestapo hledat v zahradě čp.9 zakopané lovecké zbraně. Nic nenašli, ač kopali v bezprostřední blízkosti. Tím jsme byli ušetřeni hrozného neštěstí. Druhá vzrušující událost se stala na našem obecním katastru. K večeru 5.5. tam byl smrtelně postřelen člen partyzánské skupiny, který prchal s dalšími studenty partyzány. tento student Bedřich Šnajder, když byl střelen do plic, na vlastní žádost byl zastřelen z pistole ranou do hlavy. Zbývající tři partyzáni utekli do lesa Paleska, dále se jim podařilo uprchnout směrem k Přerovu. Zastřelený Bedřich Šnajder byl pak 9.5. bez kněze pohřben na zdejším hřbitově. Naše škola byla přechodně proměněna v kasárna. Do tělocvičny, do tříd i do kanceláří dána sláma a téměř každý den se zastavila nějaká vojenská německá jednotka k přenocování, někdy i na několik dní. Z Polska prchali již koncem roku němečtí uprchlíci. Ježto partyzáni přepadávali Protektorátní četnické stanice, měli zdejší četníci byt v čp.9 zabarikádovaný a nesměli v noci ven. hlídky museli konati občané. Spolky Sokol a Orel byly rozpuštěny, jmění a jeviště zabaveny. Zdejší orelské hřiště si od obce pronajal Ferdinand Mück, čp. 55. Pan učitel Vít. Ševeček byl poslán na nádenické práce při stavbě železniční spojky do zbrojovky ve Vsetíně, kde byl od 25.10.1944 až do konce války. Množila se vloupání do obecních kanceláří a krádeže potravinových lístků. jedno americké bombardovací letadlo spadlo u Palačova. Zahynuli čtyři američtí letci, byli na místě neštěstí pohřbeni. Ostatních pět členů posádky seskočilo s padáky. Byli zajati a odvedeni do německého zajetí.
Rok 1945
Konec války. Po silnici projíždějí transporty na frontu i z fronty, nepřehledné řady ruských zajatců, které Němci hnali pěšky před frontou z polských zajateckých táborů, vychrtlé hladem, nedostatečně oblečené v mrazu a ve sněhových vánicích. Tuto zimu bylo na zdejší škole prázdno od 21.12.1944 nepřetržitě do 3.4.1945 a pak znovu od 3.5. do 15.5.1945.
Květen 1945
Již delší dobu nepřetržitě prší. Cesty i dvory hrozně rozbahněny. Elektrický proud přerušen, není žádných zpráv, pošta nedochází. Obyvatelé se stěhují do sklepů, kdo měl malé děti postavil ve sklepě i kamínka. Ruch vyvrcholil v sobotu 5. května . Do Starojické Lhoty se nastěhoval německý generální štáb. V prostoru naší obce se připravovalo obranné postavení. trnuli jsme hrůzou, co zbude ze Lhoty, dojde-li k boji. Celý den a celou noc prší. Tuto noc jistě v žádné chalupě oka nezamhouřili. Po druhé hodině ráno byla postavení rušena a vše prchalo na západ. S východem slunce nastával v obci klid. Noc z neděle na pondělí poprvé a naposled Lhotčané přečkali ve sklepích. Noc přešla klidně. V pondělí 7. května 1945 kolem páté hodiny přijel ke zdejší obci od Starého Jičína první ruský tank. Vystřelil několik ran a když nezjistil odporu, zastavil před hostincem pí Marie Fabíkové čp.45. Občané vybíhali ze sklepů a vyvráceli tabule s německými nápisy. Na domech zavlály opět po dlouhé době čs. vlajky, které měli občané po dobu okupace dobře uschovány. Mezi prvními vystrčil prapor a křičel Nazdar! Němec Arnošt Schindler, který z poslední vánoční dovolené místo na frontu odešel na půdu a tam za komínem se skrýval do konce války.
Na kostele se rozhlaholil umíráček, který nám Němci zanechali. Němcům vyzváněl píseň pohřební, ale nám ten hlas zněl slavnostně. A již jsme běželi zase ke státní silnici, kde začínaly proudit menší i větší útvary Rudé armády. Nemusíme snad ani připomínat, jak radostně jsme je vítali. Škoda, že tyto radostné okamžiky byly brzy po osvobození zkaleny několika méně pěknými činy některých vojáků ( sbírání hodinek a jiných cenností). Když jsme si uvědomili, že většina vojáků žije již několik roků na frontě mezi životem a smrtí, museli jsme jim to odpustit. Válka skončila osvobozením Prahy 9.5.1945. Pro Starojickou Lhotu celkem šťastně, bez katastrofálních škod a bez ztrát na životech. Přesto vzniklo i u nás mnoho škod, které jsou průvodním jevem každého válečného tažení. Stále byly žádány přípřeže, často byl hospodář i několik dní s povozem na cestách. Sotva si trochu odpočinul, musel jet znovu. Některý kůň cestou padl. Jindy přišli vojáci do statku, vzali si dobrého koně a místo něj postavili do stáje koně sedřeného a nemocného. Tímto způsobem byli téměř všichni koně v obci vyměněni. Projíždějící vojsko žádalo krmivo pro koně, takže zemědělci neměli nakonec čím svůj dobytek krmit. Němci hnali od východu zabavený a Rusové zase Němcům ukořistěný hovězí dobytek. Těmito stády byly všechny louky, úhory i osení podél silnice vypaseny. Taktéž jízdní kola byla občanům vojáky odebírána. Rusové říkali: davaj mašynku. Při soupisu škod bylo zjištěno ve zdejší obci, že dosahují 250.000 Kč.
Válka ještě zuřila, když se prezident Beneš vracel z exilu přes Moskvu do Košic i se zahraniční vládou. Tam jmenoval pan prezident první domácí vládu, v jejímž čele byl postaven soc. demokrat Zdeněk Fierlinger. Nejnutnější zákonné změny byly prováděny dekrety prezidenta republiky. Z množství politických stran první republiky byly povoleny jen čtyři. V naší obci byla obnovena strana lidová, po osvobození vznikla strana komunistická, ale pro malý počet členů se brzy rozpadla a její členové utvořili 8.8.1945 stranu soc. demokratickou. Místní skupina nár. soc. strany byla ustavena dne 11.11.1945. První MNV byl ve Starojické Lhotě sestaven 9.5.1945 a na veřejné schůzi občanů v hostinci pana Karla Kalicha dne 25.5.1945 formálně zvolen za přítomnosti zástupců ONV ve Valašském Meziříčí. Jeho předsedou se stal dřívější starosta pan Jindřich Segeťa čp.8. Práce funkcionářů byla velmi vyčerpávající. Proto se předseda a jeho náměstek brzy funkce vzdali. Dne 7.7.1945 byl zvolen předsedou MNV pan Josef Fabík ml. čp. 5 a jeho náměstek p. František Doubravský čp. 80.
Rozbouráním finanční budky na silnici k Palačovu zmizely poslední stopy německé okupace.
Měšťanská škola ve Starém Jičíně:
V době první republiky docházely zdejší děti do měšťanské školy většinou do Heřmanic, za okupace do Hustopečí nad Bečvou. Pro tak velkou vzdálenost navštěvovalo měšťanskou školu velmi málo lhotských dětí. Ihned po skončení války se občané starého Jičína starali o zřízení měšťanské školy ve Starém Jičíně. Vyučování ve starém Jičíně na újezdní měšťanské škole bylo zahájeno dne 16.10.1945. Od té doby navštěvují všechny schopné lhotské děti 6.-8. ročník měšťanské školy ve Starém Jičíně.
Odsun Němců – stěhování do pohraničí:
Nastal velký přesun obyvatelstva do pohraničí na zemědělské usedlosti a do podniků po Němcích. v naší obci se to projevilo jen nepatrně. Máme čtyři rodiny se smíšeným manželstvím a ty odsunu nepodléhají. Do pohraničí se odstěhovala vdova Anna Kašparová na chalupu v Polouvsi, svobodní chasníci František Pavlík čp. 52 a Antonín Glogar čp. 61 tamtéž.
Obnovení kulturní činnosti:
Druhý MNV tvořili: předseda Bedřich Šustek čp. 22 za nár. soc. stranu, místopředseda Jan Rabel čp. 57 za lidovou stranu, František Pavlík čp. 47 za nár. soc., Bohumil Vavřín čp. 24 a Bohumil Bajer, řídící učitel za soc. dem. stranu. Za lid. stranu Jindřich Segeťa čp. 8, Josef Fabík ml. čp. 5 a jiní.
Rok 1946
Volby v roce 1946
Výsledek: počet voličů 240, z toho čs. strana lidová 150 hlasů, čs. strana nár. soc. 38, čs. strana soc. dem. 38, komunistická strana 2 hlasy. Nebyl odevzdán žádný bílý lístek.
Třetí MNV. V nové volbě má MNV 8 členů ze strany lidové ( Segeťa Jindřich, Kolenovský Josef, Schneider František aj.), 2 členy soc. dem. Hegar Josef čp. 17 a Doubravský František čp. 80 a dva členy nár. dem. – Pavlík František čp. 47 a Šustek Bedřich čp. 22. Předsedou zvolen opět Jindřich Segeťa čp. 8.
Dne 17.7. projížděl zdejší obcí na cestě po Moravě prezident republiky dr. Eduard Beneš se svou chotí Hanou. Na dubském kopci u slavnostní brány naši občané a školní děti ho v hojném počtu pozdravili.
V tomto roce byl poprvé zaveden v celém státě tzv. zimní čas, aby se uvolnilo pro průmysl ranní špičkové vypětí spotřeby elektrického proudu. V listopadu bylo provedeno v obci veřejné osvětlení ulic. Nákladem 13.462 Kčs.
Zničení Váhalova pomníku
Dne 26.8. došlo na křižovatce státních silnic k těžké srážce nákladního auta s motocyklem. Nákladní auto sjelo z cesty a silně poškodilo pomník vynálezců ruchadlo bratranců Veverkových a Jana Váhaly. Při srážce nebyl nikdo zabit.
Rok 1947
V letních měsících bylo katastrofální sucho. V srpnu se strhla silná bouře a napadla silná vrstva krup. Úroda byla sotva poloviční.
Oprava kostelní střechy. v měsíci srpnu stála 22.000 Kčs, i když mnohé práce vykonali místní občané zdarma. Na hřbitově byla vykopána v říjnu studna, aby občané nemusili donášet na hřbitov vodu. Náklad 22.785 Kčs byl uhrazen sbírkou mezi občany. Zbytek 4.425 Kčs byl doplacen z obecní pokladny.
Změna organizace školy.
Jelikož teď všichni žáci 6.-8. postupného ročníku navštěvují měšťanskou školu ve Starém Jičíně, klesl počet žactva na zdejší obecné škole pod 40 a ti jsou vyučováni od 1.4.1947 v jedné třídě. Druhý učitel Vítězslav Ševeček, který vyučoval ve Starojické Lhotě od 1.9.1930, byl přeložen do sousední Hůrky a od 1.9.1947 vyučuje na obecné škole v Jeseníku nad Odrou.
Poprvé v historii naší obce při oslavě osvobození dne 11.května 1947 byla v programu i hra na klavír. Skladby přednesly žákyně obecné školy. Pianino bylo škole přiděleno jako konfiskát po Němcích. Od 1.9.1947 je přes Starojickou Lhotu zřízena autobusová linka ČSAD z Nového Jičína do Hranic s odbočkou do Palačova. dříve chodívali dělníci a studenti do Nového Jičína denně pěšky a zemědělci vozili své výrobky jednou týdně do města na trh. Chalupníci, kteří koně neměli, nosili tyto výrobky taktéž v loktušce na zádech do Nového Jičína na trh, aby utržili na nejnutnější životní potřeby.
Zatímní sčítání lidu bylo provedeno v květnu 1947. Podle věku žily u nás 274 dospělé osoby nad 15 let a 117 dětí do 15 let. Z toho bylo v zemědělství zaměstnáno 211 osob. (77,3%).
V roce 1947 se narodilo 6 dětí a zemřel jen František Horák ve věku 78 let. V tomto roce si dostavil rodinný domek čp. 79 zaměstnanec ČSD Karel Škrabák.
Rok 1948
K 50. výročí posvěcení zdejšího kostela byl kostel vymalován nákladem 35.000 Kčs. Kromě toho byly provedeny různé menší opravy, takže celkový náklad na zvelebení kostela činil 160.000 Kčs. Celý tento obnos byl uhražen ze sbírek a z darů od občanů. Kromě toho místní občané různé práce provedli sami bezplatně. tím se ušetřilo dalších 25.000 Kčs.
Ve Starojické Lhotě pokračovala po únoru 1948 jen lidová strana, jejímž předsedou se stal po Jindřichu Segeťovi pan Alois Klos čp. 3. Činnost nár. soc. strany obnovena nebyla. Většina členů místní organizace soc. dem. přestoupila do nově se tvořící místní organizace KSČ a to ještě před slučovacím sjezdem.
Místní akční výbor. Byl ustaven s potížemi. V obci nebyla místní organizace KSČ ani jediný komunista. Po delším jednání přihlásil se z každé místní politické organizace jeden člen do KSČ a tito první členové KSČ Josef Hegar čp. 17, František Pavlík čp. 47 a Josef Fabík ml. čp. 5 utvořili první místní akční výbor v obci. 21.4.1948 byl odhlasován zákon o jednotné škole a školní docházka byla rozšířena na devět let. Každé dítě bude chodit pět roků do národní (dříve obecné) školy a čtyři roky do střední školy (škola 2.stupně – dříve měšťanská). Zdejší národní školu navštěvují 34 a střední školu 28 dětí. také mnoho jiných zákonů a nařízení bylo uváděno v život. Pozemková reforma byla podrobena nové revizi a do důsledků provedena. V této akci byl konfiskovaný les tzv. Palesek o výměře 47,55 ha přidělen zdejší obci a dnem 19.5. jej převzal MNV do své správy.
Volby 30.5.1948
Konaly se 30.5.1948 v hostinci Karla Kalicha. Z 232 v seznamech zapsaných voličů volilo 214 osob. Jednotnou kandidátku odevzdalo 69 voličů, tj. 32,3 %, prázdný lístek 83 voliči, tj. 38,3% a neplatné hlasy ( většinou prázdné obálky) 62, tj. 28,9%.
V rušných poúnorových dobách zasáhly náš národ dvě těžké rány. První byla smrt ministra zahraničních věcí Jana Masaryka, který prý vyskočil v noci na 10.6. oknem z Černínského paláce a zabil se. Jan Masaryk byl od roku 1935 ministrem zahraničních věcí a za druhé světové války byl spolupracovníkem prezidenta dr. Eduarda Beneše v boji o naše znovuosvobození. Velmi skličujícím dojmem na nás zapůsobila zpráva, že prezident dr. Eduard Beneš se vzdal 7.6.1948 úřadu, poněvadž jeho zdravotní stav se silně zhoršil, takže nemohl zvládnout rušné politické změny poúnorové. Novým prezidentem byl zvolen 14.6.1948 dosavadní předseda vlády Klement Gottwald. Dne 3.9.1948 bývalý prezident dr. Eduard Beneš zemřel. Byl pohřben ve svém letním sídle v Sezimově Ústí v parku. Dne 11.7.1948 měl sbor dobrovolných hasičů slavnost čtyřicetiletého trvání, spojenou s požárním cvičením s novou motorovou stříkačkou. Hodovou zábavu ve dnech 22. a 23. srpna pořádal MNV a čistým výnosem 4.735 Kčs přispěl k zakoupení místního rozhlasu.
Založení strojního družstva.
Malí a střední rolníci ve Starojické Lhotě (někteří) založili dne 22.2. 1948 strojní družstvo. Předseda byl Josef Hegar čp. 17, místopředseda Bohumil Vavřín čp. 24. Strojní družstvo zakoupilo traktor Zetor, žací stroj se samovazem a žacími lištami a dva pluhy za celkový obnos 240.000 Kčs. Na zaplacení strojů byly peníze převážně vypůjčeny. V tomto roce se narodilo v obci 8 dětí a zemřelo 6 osob mezi nimi 75letá výměnkářka Františka Horáková z čp. 18.
Rok 1949
Třídní zásobování. Ceny na volném trhu.
V roce 1949 bylo zavedeno třídní zásobování obyvatelstva textilem. Šatenky obdrželi jen malí zemědělci a důchodci a námezdně pracující. Velcí zemědělci s výměrou nad 15 ha a soukromí podnikatelé šatenky neobdrželi, takže mohli textil nakupovat pouze na volném trhu za ceny až desateronásobně vyšší. Ceny na volném trhu byly vysoké: 1 kg másla 450 Kčs, vepřové maso 400 Kčs, 1 vajíčko 7-10 Kčs. tímto opatřením stát získal vysoké obnosy a omezil černý trh. ve zdejší obci nedostaly šatenku 52 osoby. Lístky na chléb byly od 1.9.1949 zrušeny a mouka a chléb se prodával volně za normální nízké ceny 1 kg za 5 Kčs.
Místní rozhlas.7.1.1949 bylo zahájeno vysílání místního rozhlasu s nákladem 62.995 Kčs. Obnos byl hrazen z darů občanů a korporací. S tímto moderním zařízením bude odstraněn od nepaměti prováděný způsob veřejného vyhlašování chodění s malým bubnem po obci. Posledním obecním poslem ve Starojické lhotě byl Karel Pavlík čp. 41.
Skupinu ČSM založil v březnu 1949 Valentin Polách, mladý student.
Dne 5.7.1949 oslavil čtyřicetileté kněžské jubileum zdejší rodák Páter Karel Segeťa. Zdejší občané při té příležitosti zakoupili z místní sbírky bílý ornát za 10.000 Kčs, který byl oslavenci darován s jinými věcnými dary. V roce 1949 se u nás narodilo celkem 6 dětí a zemřelo 5 osob: 68letý Bonifác Glogar č. 61, 75letá vdova Marianna Kolenovská č.25, 70letý František Glogar č.27, 82letá vdova Josefa Šustková č.22, která jako výměnkářka žila u své dcery v Novém Jičíně, tam i zemřela, ale byla pochována ve Starojické Lhotě a 6leté dítě Blaženka Kolenovská, která zemřela po těžké mozkové nemoci na klinice v Brně, pochována ve Starojické Lhotě.
Rok 1950
Konfiskace těžkých strojů soukromým zemědělcům. Dva velcí zemědělci vlastnili traktory s různým příslušenstvím. tyto stroje byly dne 15.2.1950 zabaveny okresní komisí pro výkup. Antonínu Pavlíkovi č. 9, 1 traktor značky Svoboda o 12 HP, jednoosý závěsný vůz se servisním kolem, 1 pluh, 1 žací lišta a orební kola. Janu Horákovi č.1, 1 traktor značky Kormich genius o 20 HP, dvouradličný pluh zn. Mars Picolo se čtyřradličnou podmítací vložkou.
Letos 1. května bylo uskutečněno v celé republice důkladné sčítání lidu a jeho zaměstnání, domů a bytů. Ve Starojické Lhotě je podle vydaných potravinových lístků 370 osob. Podle národnosti je ve Starojické Lhotě 344 Čechů a 10 Němců ( 2 přistěhované německé rodiny – Hauptmann a Hilscher). Dne 1.5.1950 máme 9 živností se 14 zaměstnanými. Katastr obce Starojické Lhoty má výměru 553,52 ha. Zemědělci hospodaří dosud soukromě, 65 zemědělských závodů. V 80 domcích bydlí 98 domácností.
Sjednocení matrik. Dnem 1.1.1950 byly zavedeny státní matriční úřady. V tomto roce zemřel 73letý Karel Vacula čp. 19, který již několik let byl upoután na lůžko, poněvadž následkem nemoci mu byly amputovány obě nohy po kolena. Dále zemřel 50letý ženatý zemědělec Jindřich Segeťa, který po těžkém úrazu na motocyklu zemřel. Byl šestnáct a půl roku strarostou obce a předsedou MNV a za jeho vedení byl proveden nejkrásnější počin ve zdejší obci – stavba nové školní budovy. Bez jeho houževnatosti, podnikavosti a obětavosti by pravděpodobně stavba školy za tehdějších poměrů ztroskotala.
Rok 1951
Likvidace strojního družstva. Hospodařilo po dobu tříletého trvání dobře. Stroje však nebyly prý plně využity. Proto Státní traktorová stanice v Novém Jičíně převzala stroje za odhadní cenu 103.000 Kčs. Závodní podíly a půjčky členů družstva STS družstvu neproplatila a tyto peníze 34.125 Kčs členové ztratili.
Očkování proti tuberkulóze bylo poprvé v naší republice provedeno hromadně u osob od 1 do 20 let věku za pomoci mise dánského červeného kříže. Bylo provedeno v dubnu 1949. Toto očkování bylo znovu provedeno v červnu 1951. v červnu 1951 dokončil Antonín Kolenovský, řidič ČSAD stavbu svého rodinného domku čp. 81.
Rok 1952
1.6.1952 přihnala se v odpoledních hodinách veliká bouře. Průtrž mračen trvala od 16 do 18 hodin. lhotský potok nestačil pojmout vodu a ta se valila po cestách, polích, zahradách a vnikla i do sklepů. U Valentina Polácha čp. 10 měli v pokoji 40 cm vody. S velkou námahou zachránili domácí zvířectvo před utonutím. V polích ležících na svazích odplavily proudy vody prsť, vymlely brázdy a způsobily úrodě mnoho škody. V posledních letech pociťují i zdejší zemědělci nedostatek pracovních sil. Do roku 1945 v každém větším statku měli 2-3 pracovní síly. Tito odešli do pohraničí, kde převzali zemědělské usedlosti po Němcích nebo byli pracovním úřadem přeřazeni do průmyslových závodů nebo na státní statky. I děti zemědělců, které by chtěly zůstat v zemědělství u rodičům jsou pracovním úřadem přidělovány do průmyslu. Dnes je v celé obci jediná služebná u Jana Horáka čp. 1. V některém statku jsou na 20 i více ha zemědělské půdy jen 2 staří pracovníci. tento nedostatek pracovních sil měl být vyřešen založením JZD, ale k tomu zdejší zemědělci nechtějí přistoupit. Problém řeší vzájemnou výpomocí. Neudržitelný stav vznikl u zemědělce Bohumila Šustka čp. 6, nemoc hospodáře způsobila, že pole nebylo řádně oděláno, proto MNV polovinu půdy o výměře 11 ha přidělil do nuceného nájmu všem zemědělcům po 20-80 a.
V roce 1952 zemřely čtyři ženy: 45 letá hospodyně Marie Hegarová čp. 17, matka 8 dětí, z nichž nejmladšímu chlapci jsou teprve čtyři roky. Stejně tragická byla smrt Vlasty Vavřínové, 23 leté dcery Bohumila Vavřína čp. 24, která večer onemocněla zauzlením střev a ráno v nemocnici zemřela.
Rok 1953
Dne 5.3. zemřel Josef Visarionovič Stalin. První kroky k založení JZD. Dělo se tak i v dřívějších letech, ale v roce 1953 byla kulturní a agitační činnost zvlášť ostřeji zaměřena na přesvědčování o přednostech kolektivního hospodaření. Těžko proniká socializace do vesnice se starousedlými zemědělci. Činnost agitátorů byla neúspěšná.
V březnu 1948 složil kovářskou živnost Maxmilián Svoboda čp. 29, protože byl již starý a na těžkou práci nestačil. Byl to poslední kovář v naší obci. Krejčovský mistr Josef Kolenovský odhlásil svou živnost 1.3.1950. Míval i dva tovaryše a učně. Kromě krejčovské živnosti obdělával 3,8 ha zemědělské půdy. Dne 8.7.1950 byl úředně uzavřen hostinec v čp. 49. Nájemcem hostince i zemědělské usedlosti byl Karel Kalich, který má za manželku zdejší rodačku Hermínu Segeťovou čp. 42. Jako důvod je uváděno, že v obci do 400 obyvatel nemohou být dva hostince. Bohumír Glogar musil svůj obchod smíšeným zbožím předat 15.1.1951 ostravské Budoucnosti. Sám zůstal jako vedoucí prodejny.
Druhý obchod smíšeným zbožím Marie Heraltová čp. 53 nepřevedla do socialistického sektoru, proto jí zboží nebylo přidělováno. Brzy neměla co prodávat, proto obchod dne 1.7. odhlásila a uzavřela.
Další neobvyklá živnost v naší obci byla nákladní doprava Vlastimila Bubíka čp. 48. Tento byl za války v Německu pracovně nasazen jako autořidič, po osvobození se vrátil domů s nákladním autem, ohlásil v roce 1945 živnost autodopravy. V květnu 1952 prodal své nákladní auto Okresnímu komunálnímu podniku v Novém Jičíně a přešel do jejich služeb. Josef Žemla čp. 45 přestoupil se svou hostinskou živností do socialistického sektoru 20.6.1953 smlouvou s Jednotou. Vedoucí se stala jeho manželka Štěpánka Žemlová. Do 2.2.1954 kdy nastoupila mateřskou dovolenou. Pak hostinec vedla Marie Fabíková ( manželka nevlastního bratra Josefa Žemly Františka Fabíka). Od 3.1.1956 je vedoucí znovu Štěpánka Žemlová. Kromě těchto živností byly v obci ještě dvě trafiky. Jedna v hostinci Josefa Žemly na jméno jeho matky Marie Fabíkové a druhá na jméno Karla Vaculy v hostinci Karla Kalicha. Celostátně byly trafiky jako koncesované živnosti zrušeny a prodej tabákových výrobků převeden do všech hostinců a venkovských obchodů, čímž byly zdejší trafiky jako samostatné živnosti zlikvidovány.
Měnová reforma.
1.6.1953 stará platidla byla vyměněna za nová a to tak, že v poměru 5:1 bylo vyměněno 500 Kčs na osobu, zbytek v poměru 50:1. Tím byli citelně postiženi ti, kteří měli peníze v hotovosti doma. Vázané vklady byly zrušeny, takže úspory uložené před říjnem 1945 padly. Vázaný trh na lístky byl zrušen a taktéž volný prodej zboží za vysoké ceny byl zrušen a byly zavedeny nové jednotné ceny. Např. cena 1 kg másla činila v roce 1937 15 Kčs, ve volných cenách před výměnou 450 Kčs, po výměně 40 Kčs. 1 kg hovězího masa stálo v roce 1937 10 Kčs, v roce 1953 před výměnou na volném trhu 200 Kčs, po výměně 24 Kčs.
